Nechápu sama sebe...

12. listopadu 2011 v 17:06 | eVVe |  DaiRY
Jo už sem sem strašně dlouho nic nepsala a už mi to docela chybělo. Po odchodu osoby, kterou někteří považují za nejdůležitější, tedy matky, jsem i přes neskutečnou úlevu pociťovala strátu prostě někoho ve svém okolí. Prostě pořád je to moje máma a pokaždý když jí vidím střízlivou, nechápu, proč vůbec začala pít a proč nedokázala přestat ani kvůli vlastní rodině.
 

Ehm...porno!!

5. srpna 2011 v 21:23 | eVV=DDD |  Co mě napadne...=)
Tak na tohle má asi každej trochu jinej názor.....já jako sexuálně flustrovaná osoba proti tomu absolutně nic nemám..=))!! Spousta lidí říká, že se tam se ženskejma zachází jako s kusem masa...můj názor..nikdo je k tomu přece nenutí....kdyby nechtěly nedělaj to! Četla jsem jednou příběh jedný ženský, která měla manžela, dvě děti a do toho točila porno a strašně jí to bavilo....jako odvaz zábava s hezkejma chlapama....no co nic proti, jen pro toho jejiho docela zrada!! Každej si na to musí udělat názor sám.

Vtipy (poslední slova před smrtí)

2. srpna 2011 v 21:38 | Ev=)) |  vtipy
"Miláčku, cítím plyn, rozsviť.
"Stoprocentně to je ten modrej drát."
"Sakra bouřka, pojď schováme se pod ten smrk."
"Ty, že jsi mafián? Nevěřím."
"Venkova se naštěstí válka tolik nedotýká. Tady v Lidicích je klid."
"Hoď po mě to kladivo."
 


Říct co cítím....

2. srpna 2011 v 16:03 | eVVe |  DaiRY
Dnes po návštěvě rozvodového právníka mě napadá spousta otázek.....jaké pro něj asi je, poslouchat ty příběhy lidí, které jiné nutí k pláči, o rozpadání se jejich dříve krásného, spokojeného manželství...?? Pošle k nám sociální pracovnici, která se nás bude ptát na to co se doma dějě, dělo....mluvit o těch strašných žážitcích, co se staly, je jako je znovu prožít....s každým slovem jako bych cítila tehdejší nával pocitů a bolesti...při čemž se mi neodvratně valí slzy do očí...a probouzí ve mě již zapomenutou nenávist a vztek na všechno kolem, jen proto že se to vůbec stalo.........

NADĚJE...zemřela poslední!!!

1. srpna 2011 v 20:39 | EvvEn |  DaiRY
Znáte ten pocit, když se vám někdo blízký koho milujete doslova mění před očima....cítíte, že ho strácíte. Nejdřív se to snažíte zastavit, vtáhnout ho zpátky odtamtud kám se vám strácí. Když vidíte, že zjevně ani on se neche vrátit zpět k vám...ke své rodině. Jeho novou rodinou se ztávají láhve vína a jakoby s každou další, pomalu ale jistě zapomíná na tu starou rodinu, která ji milovala...jakoby s každým lokem toho levného vína začínala nenávidět všechny okolo za to, že jí chtějí její novou lásku odepírat.

Kam dál